Výchova a výcvik pitbulteriéra

PITBUL jako milý společník

Pitbulteriér rozhodně není žádný zabiják od přírody, jak se to někdy snaží prezentovat média! Pes, a tedy i pitbulteriér, je obrazem svého pána. Ano, je to silné a většinou sebevědomé zvíře s velkým fyzickým potenciálem. Zkazit ho může jedině člověk a to stejně snadno jako jiná plemena. Jen ty následky bývají většinou horší a také nebezpečnější.

Povahu a potažmo tedy i chování psa ovlivňují genetické predispozice, chování matky a později především podmínky, které mu připraví jeho majitel. Základem je určitě výběr štěněte z kvalitního chovu, ve kterém je kladen důraz na povahu a pevnost nervové soustavy. Již malá štěňátka si uvědomují, jak se chová jejich matka, a toto chování kopírují! Rozhodně nedoporučuji brát si štěně od bázlivé, lekavé nebo agresivní feny.

To, co může ovlivnit naprostá většina majitelů psů, je prostředí, ve kterém mladý pejsek vyrůstá a do jakých situací se dostává. Je třeba snažit se o maximální socializaci štěněte, hned od jeho příchodu k novým páníčkům! Socializací rozumíme proces, ve kterém se pejsek setkává s různými situacemi, zvyká si na ně a v budoucnu mu připadají samozřejmé. Už tři měsíce starého pejska bereme často mezi lidi a necháme ho pohladit a pohrát si s jinými lidmi. Snažíme se, aby nezískal špatnou zkušenost s nějakým člověk a nenesl si pak takovýto zážitek s sebou. Malému štěňátku stačí např. to, že se lekne člověka s dlouhými vousy a může pak celý život vykazovat abnormální chování vůči všem vousatým mužům! V rámci socializace se snažíme seznámit pejska s co možná největším množstvím jiných psů, ale i dalších zvířat. Opět vyhledáváme situace, které působí na zvířátko pozitivně, a rozhodně k němu nepouštíme neznámého psa, který by mu mohl ublížit. Nejen, že by to mohlo mít zdravotní následky, ale často si pak pejsek nese celý život takový šrám i na duši. Samozřejmostí by mělo být i seznámení pejska s autem, kolem, dětmi, autobusy a jinými dopravními prostředky. Pejsek by se neměl cítit ohrožen křičícími dětmi nebo např. zvukem zvonku u kola. Neměla by ho také překvapit chůze po linu, dlaždicích nebo jiných materiálech. Některé pejsky lekají nárazové zvuky, ale vše je jen o zvyku. Takovéto věci by měl malý pejsek znát a brát je jako neškodnou a samozřejmou součást života ve městě.

Dalším důležitým bodem je výchova! Člověk, který vychovává psa, by měl být citlivý, trpělivý a především důsledný! Musíme vědět, co pejskovi dovolíme a co ne. Nemůžeme se s ním jednou mazlit na gauči a jindy mu vynadat, protože vyskočí na gauč např. před návštěvou. Každé zvíře musí mít jasné a jednoznačné hranice a vědět, co smí a co je naopak zakázané.

Nutností je také vybít energii našeho mazlíčka vhodnou aktivitou! Pro pitbulteriéry je to např. sportovní kynologie, agility, canicross nebo speciální sporty pro pitbuly. Patří sem tah břemene, výskok na peška nebo opičí dráha a jiné.

Jedině socializovaný, vychovaný a vhodně zaměstnaný pes, je skutečný kamarád, který člověku přináší jen radost!

Video - chůze u nohy Pitbulteriér: